Jak na jemné finální omítky z místní hlíny
Proč finální omítky z místní hlíny
Jemné omítky z místní hlíny jsou tím nejlevnějším (při svépomocném provedení - místní hlína je zdarma, cena písku z pískovny či stavebnin je cca 100-200kč za tunu) a zároveň nejekologičtějším (nízká zabudovaná energie a obvykle nejkratší vzdálenost k dopravě materiálu) způsobem finální úpravy povrchů. Výhodami jsou vysoká estetická hodnota, příznivé elektroiontové a mikrobakteriální klima (vnitřní prostředí budovy je vitální), požární ochrana omítnutých konstrukcí a regulace vzdušné vlhkosti (eliminace plísní, v koupelně s hliněnými omítkami přímo na slámě či jiných difuzních konstrukcích se zrcadlo ani okno téměř nerosí).
Přesívání surovin
Místní hlínu i písek můžete přesít na běženém zednickém sítě 50x50cm v dřevěném rámu, s okem 1mm, jaké mají v téměř každých stavebninách. Písek za sucha vodorovnými pohyby (po latích na kolečku anebo na vibračním sítě natočením motoru jeho osou do svislé polohy tzn. že síto se pohybuje horizontáně), místní hlínu ve formě řídké kaše svislým poklepáváním (ručně na latích do koleček anebo na vibračním sítě natočením motoru jeho osou do vodorovné polohy tzn. že síto poskakuje vertikálně - pokud poskakuje až příliš "neukázněně", dejte osu motoru šikmo..). Přesívání zcela nutné není, záleží na tom, jakou tloušťku budete provádět, jak jemnou strukturu požadujete a jakou hlínu a písek máte k dispozici.
Vhodné podklady pro finální omítky z místní hlíny
Jemnou finální hliněnou omítku můžete provést na suchou hrubou hliněnou omítku, ať už je na slaměných balících, rákosovém pletivu (např. na deskách OSB) nebo cihlovém zdivu. Je-li podklad rovný, např. jako přesné pórobetonové zdivo (např. Ytong), rozfilcované stavební lepidlo s perlinkou (např. na deskách OSB se speciální přilnavostní penetrací) nebo dřevovláknité desky (hobra), můžete jemnou finální omítku provést rovnou na tento podklad.
Míchání směsi - vhodné poměry písku a jílu
Nejvhodnější poměr místní hlíny a písku bývá nejčastěji mezi 1:1 a 1:4. Záleží ponejvíce na tom, kolik jílu, prachových částic a písku v sobě místní hlína má sama o sobě, ale také na druhu použitého písku. Každopádně si provedení prve vyzkoušejte na vzorcích cca 70x70cm s poměry např. od 1:1 do 1:4. Čím více jílu, tím je omítka přilnavější a soudržnější, ale tím více praská. Čím více písku, tím omítka praská méně, ale je tím také méně přilnavá a soudržná. Čím tlustší vrstva omítky, tím musí být poměr písku větší, aby omítka nepraskala.
Postup aplikace finální hliněné omítky na stěnu
Z podkladu si omeťte jemným smetákem prach a navlhčete jej štětkou s jílovou vodou těsně před aplikací omítky (dosáhnete tak jednak větší jistoty dobrého přilnutí k podkladu a druhak získáte delší čas pro vyrovnání omítky než zavadne). Osvědčuje se mi natahovat z jedné vody hned 2 vrstvy omítky přes sebe, aby byla větší tloušťka a více času pro urovnání, než omítka zavadne. Velké plochy natahuju běžným velkým (18x40cm) plastovým zednickým hladítkem (novodur). Menší plochy a kouty pak menšími plastovými či kovovými hladítky dle situace. Po zavadnutí filcuju omítku hladítkem s rubenem či molitanem, při vysychání pak ještě několikrát seberu přebytečný písek z povrchu hladítkem s mořskou houbou s velkými póry, které si čistím od přebytečného písku vyklepáváním přes mřížový škrabák. Na závěr (stále ještě před uschnutím) omítku opráším kartáčem k hřebelcování koní nebo jemným smetáčkem. Díky tomuto postupu omítka po vyschnutí nepráší, je relativně pevná (jak jen hliněná omítka může být) a soudržná.
Úpravy povrchů hliněných omítek
Výtvarně zajímavé struktury je možné dosáhnout přidáním jemně přasáté slaměné řezanky, plev, pazdeří, semen a listů trav, drcených mušlí, sklíček anebo diamantů - kdo má.. :) Omítky z místní hlíny je možné snadno pigmentovat do jakýchkoli tmavších odstínů pomocí přírodních pigmentů jako jsou hlinky či oxidy kovů. Náročnější je dosažení světlých odstínů - pomoci může světlý jíl (ale ten se obvykle nachází až ve větších hloubkách, světlý písek, zesvětlení vápnem (snese jen do určité míry, jinak ztrácí pevnost a soudržnost), moukou (opět jen do určité míry, rychleji tuhne a časem působí ne moc hezkým, jakoby zestárlým dojmem) anebo oxidem titaničitým (není přírodní, ale používá se mj. i při tetování čili nebude výrazně zdravotně závadný).
V každém případě je možné (a je to nejjednodušší a nejlevnější řešení) omítku přetřít do světlého odstínu jakoukoli barvou - pro zachování difuzních vlastností má mít i barva nízký odpor proti pronikání vodních par jako mají např. barvy vápenné nebo kaseinové. Nátěr však bohužel zakryje esteticky hodnotnou strukturu hliněné omítky, proto se obvykle nemalují v místnosti všechny stěny (ale jen některé) anebo se použijí světlé omítky pytlované jaké vyrábí např. Michal Navrátil se svojí ženou (firma Picas).